7. 5. 2012

 Zase jsme se učili. Málem jsem chcípla na matematice.

Když jsme vyšli s Marianem ruku v ruce (v životě jsem nebyla šťastnější!), samozřejmě žádný přízrak tam nebyl. Když chtěl Marian zapnout světlo, zarazila jsem ho: Nedělej to! Duchové jsou podrážděni ve velkém světle. Vezmi radši baterku!“

„Dobře…“

Šli jsme a vtom přišel úsek, kde měla viset bunda (chlupatá, jak jinak). Odvedla jsem Marianovu baterku do kouta:

„Hele, není tam něco?“ a posunula jsem rukou věšák.

„Sakra!“ sykla jsem neslyšně, protože bunda dopadla těsně vedle Mariana a jen trochu o něj zavadila.

Marian se lekl, uskočil stranou a srazil mě (a ani neřekl sorry). Měli jste vidět jeho obličej!

„Co je?“ zeptala jsem se ho.

„T-t-tam...“ Marian se třásl jako osika.

 8. 5. 2012 

Poslední procházka. Zítra odjíždíme a loučíme se s dobrodružstvími.

„Víš co? Podle mě je to jen něčí mikina,“ řekla jsem a dotkla se mikiny.

Marian zabručel něco jako „Kterej blb…“ (Souhlasím. Kterej blb by to tam pověsil, kromě mě?)

Nakonec jsme došli do mého pokoje a sedli si na postel hned naproti dveřím (Hloupý nápad).

Chvíli jsme mlčeli a pak se mě Marian zeptal: „Pořád se bojíš?“

Odpověděla jsem: „Ne. Jsi kouzelník. Dokázal jsi mě uklidnit.“

Marian se usmál: „Vážně?“ a naklonil se ke mně. (Jestlipak mě políbí jako ve filmech? Pitomost.)

Najednou se ozvalo CVAK! A něco se blesklo.

„No jasně!“ pomyslela jsem si. „Kdo by to tak mohl být jinej než moje kámošky!“

„Jejda! Sorry, Rimm!“ vyjekla Jana.

 9. 5. 2012 

Když jsme nasedli do autobusu, Marian dělal, že se nic nestalo. Ale já vím své.

„Je s vámi ještě někdo?“ zeptala jsem se.

„KL!“ zašeptala Jana. „A chce s tebou mluvit!“

Nééé! Teď místo polibku s Marianem dostanu vyznání lásky od toho nejnudnějšího kluka na světě!

„Mariane, honem lez pod postel! “ řekla jsem Marianovi.

„Proč? “ nechápal (Jo, byl to hezký kluk, tu svou kebuli měl ale přeplněnou matikou a fyzikou a vším ostatním, ne však něčím, co by mi mohlo pomoct.)

„Protože by tě KL roztrhal! Zkrátka, nekecej a lez!“

Jakmile se Marian schoval, vzala jsem si do ruky Bářin časopis a předstírala jsem, že si čtu.

Do mého pokoje vešel Karel Loňský a přisedl si ke mně.

„Musím si s tebou vážně promluvit. Je to soukromé, takže tu nepotřebuju mít žádné svědky,“ kývl na mé kámošky.

„ Klídek, jsou to kámošky.“ KL však neustoupil. No tak tedy dobře.

KL si přisedl blíž. „Co čteš? “

„Časák,“ řekla jsem nevrle.

„Ehm… půjdu k věci, “ začal mluvit. (Mariane! Dej sakra tu ruku pryč, nebo ti na ni šlápnu!)

„Víš, Rimm… strašně se mi líbíš a ty mě ignoruješ, proto… už mě to nebaví a chtěl bych s tím něco udělat… “

V tu chvíli mě chytil za lokty a položil na postel!

„Co děláš?!“ zaječela jsem.

„Chci tě zlíbat! “ broukl KL a mě bylo hned v tu ránu na zvracení. (Hele, kdyby vás chtěl někdo HNUSNÝ zlíbat, taky by vám taky bylo na omdlení!)

KL se ke mně naklonil a zkoušel mě políbit, ale jen se trefoval do polštáře, protože jsem sebou mlátila jako úhoř. Ale věděla jsem, že dlouho to nevydržím.

„Pomooc!“ vydrápalo se mi z krku.

V tu chvíli mě uslyšel Marian a zasáhl. Vylezl zpod postele celý zaprášený a řekl: „Dej od ní ty své tlapy pryč! "(Tlapy? Ten kluk ví, o čem mluví.)

KL taky není hloupý. V mžiku pochopil, co dělá Marian pod mou postelí.

„Zrádce, byl jsi mým jediným kámošem, „ zasyčel Karel.  „S tebou si to pak vyřídím, ty zmije." (Cože? Já a zmije? Debile!)

„Podíváme se,  kdo bude mít větší štěstí v souboji! “ zamračil se Marian a svlíkl si košili. (Vypadá jak nudle.)

Karlovi se zúžily oči. „Rimma je toho, kdo zvítězí!“

A ZAČAL BOJ!!!

Marian byl rychlejší, ale ne silnější než KL. KL naopak nebyl trpělivý. Podvodem srazil Mariana k zemi a zeptal se: „Tak co, máš dost?“

Marian otevřel oči a promluvil: „Jo… ale jen podvodu mám plné zuby!“ Vyskočil a vrazil Karlovi do zubů. (To ti patří, KL!)

KL spadl, ale hned se zase zvedl.

Několik vteřin se na sebe jen dívali. Pak KL chytil Mariana za krk a začal ho rdousit. (Můj ty bože, má obrovskou sílu! Ne, nadlidskou!)

Marianovi chyběl vzduch, ale stejně z posledních sil vypjal ruku a vrazil Karlovi takovou pecku do nosu, až to luplo!

KL se zapotácel. Z nosu mu tekla proudem krev a on se snažil ji zastavit rukou. Sebral si tričko, hodil po Marianovi pohled plný nenávisti a řekl: „Je tvoje. “ 

Vyskočila jsem z postele a objala Mariana. Nic už mi nehrozilo.

„Jsi hrdina!“ špitla jsem mu.

„Nenechám nikoho, aby ti ubližoval, zašeptal.

Náhle do dveří vrazily moje nejlepší kamarádky.

„Rimm! Jsi v pořádku?“

„Nesnaž se vymluvit, všechno jsme slyšely!“

„KL se odplížil jak spráskaný pes!

„Vivat Marian!“

Marian se na mě podíval a řekl: „Asi tu vadím. Zatím čau!“ Usmál se na mě, sebral si košili a odešel.

A všechno jsem převyprávěla kámoškám.

Konec.

Uly Piskunová

Zobrazení: 40674

Hodnocení: 2.1 (1410 hlasů)

 

5. 6. 2013

 
 
Vyhledat:
Ulyana Piskunova - Konečně!10. 6. 2013 20:10 

Huráááá!!! Už to konečně sem dali! Díky, díky! Prosím, komentujte to, chci slyšet váš názor!

Příspěvky do diskuze mohou zasílat pouze přihlášení uživatelé.
Viktor Janiš - Wow!!!13. 6. 2013 17:20 

Ano, Uly! Naprosto mě to uchvátilo! Nechtěla bys napsat další díl pro mě? Jsem tvým věrným fanouškem. Nechtěla bys začít prodávat trička s nápisem 'Vivat Marian' nebo tak něco? Jenom jsem trochu nepochopil, jak se o tu Rimmu někdo mohl ucházet? Dyť byla úplně normální a ještě měla v oblibě chlupatý bundy. Já bych jí teda asi nechtěl, ale chtěl bych být Marian. To je správný hrdina úžasného příběhu. Miluju tvoje love story a doufám, že napíšeš další, ale ať prosím není hrdinkou tentokrát Rimma, ale někdo jiný! Děkuju, určitě z tebe bude úžasná spisovatelka! :*

Ulyana Piskunova - Re: Wow!!!14. 6. 2013 17:26 

Trpělivost, Viky :)) Dílu se dočkáš. A pokud dopíšu svůj román (a pokud mi ho vydají) tak si toho přečteš hodně. Jinak...další díl bych napsat mohla special pro tebe....to je dobrý nápad...rička? :) Trochu divné, ale...uvidíme. Díky, velmi mě polichotilo, co jsi napsal. Zhruba k Vánocům napíšu příběh pro tebe :)

MUDr.Zemroš - SUPER!!!14. 6. 2013 22:11 

Ahoj Uly,mám možná nové téma, moc se mi Tvůj příběh líbí, doufám, že se z toho Král Lesní vzpamatoval, i když možná ve své mysli sežere půlku prasete. Marian (Mario) by se měl přestěhovat, poněvadž odteď ho budeš pronásledovat jako Davida Kozáka. Ta Tvoje bunda se mu bude hodit, poněvadž v Grónsku je téměř pořád zima. Bára, Julča a Jana by se měli radši držet dál, protože má Rimm zřejmě ráda chlupaté věci. Do dalšího dílu by jsi měla zakomponovat Davída Kozláka, mexického imigranta, neboť i on je chlupatý. Podivná věc je i
slang Mariana, ale jinak super příběh. Snad jsem ti pomohl.
Zemroš

MUDr.Zemroš - SUPER!!!14. 6. 2013 22:18 

Ber to jako vtip, ne jako podlost

Ulyana Piskunova - Připomeň mi ať tě v pondělí zabiju15. 6. 2013 9:19 

Tak David Kozlák, jo? Uvidíme... Jseš druhý ve frontě na příběhy. Ach jo, sláva je někdy hrozná. Už jste mi zaplnily celý pracovní stůl svými požadavky....:)

MarySan - Není to špatný14. 6. 2013 23:50 

Mě se to celkem líbilo sice to nené moje gusto, ale určitě se najdou lidé kteří budou tvoje povídky hltat ;).
vůbec bych nečekala že nškdy napíšeš příběh takového typu, ale proč ne ;)
erbancin.blog.cz - přečti si odn
né pár povídek, můžeš najít inspiraci ;), přeji hodně štěstí do dalších povídek






Anett - Moc Pekne17. 6. 2013 19:25 

Ahoj Uly, chci jen rict, ze se mi to moc libilo. Sice je to jenom uryvek a ne nejaka novela, ale myslim ze bys mela na to napsat neco delsiho. Treba takova kratka kniha. Drzim ti palce a doufam ze napises vice povidek.

Tva Aneta

Marek Holecek - Krasa21. 6. 2013 10:34 

Tvuj pribeh me uhvatil prosim napises jeden o me. Do pribehu jsem se uplne vzil kdyz KL prisel do pokoje mel sem husi kuzi

«
1/1
«

Uly Piskunová

Zobrazení: 40674

Hodnocení: 2.6 (652 hlasů)

 

5. 6. 2013