6. červenec 2011

Cesta:

Je 9 hodin, už cestujeme půl hodiny a mně to připadá jako věčnost... Jízda v kabelce už mě opravdu unavuje. Co kdyby si mě Nikola raději pověsila na krk? Ale to ona néé, ona mě musí dát do kabelky a dělat jakože nic.

Takže pořád ležím v kabele. Budu vám vyprávět, jak jsme si to užili, když jsme pracovali v zoo.

Příjezd:

Jakmile auto zastavilo, vítaly nás zvuky zvířat.

Těšili jsme se na tetu, která v zoo pracuje a která nás sem pozvala. Už jsme si představovali, jak budeme s tetou česat koně, krmit lvy, očkovat aligátory...

  

Nejdříve jsme se ubytovali v hotelu a pak hned vyrazili za zvířaty. Věděli jsme, že nás čeká hodně práce, ale to nám nevadilo...

   

Dostali jsme první úkol - vypustit tříčlennou rodinku žiraf do venkovního výběhu. Nebylo to vůbec snadné, ale nakonec se nám je podařilo nalákat na hromadu listí.

                          

Potom nás zavolali k další práci. Vyměnit vodu aligátorům. Tohle byl ten nejtěžší úkol za dnešek. Málem jsem spadl do vody, když se Nikola sehnula pro hadici. Už mě bolela hlava ze vší té práce, i když nakonec byli spokojení nejen aligátoři.

Potom jsme šli pomáhat s krmením lachtanů. Ale všude byl ohromný zápach. Nedalo se to vydržet. Tehdy jsem zjistil, že zoo pro mě nebude to pravé. Ale podívaná to byla hezká.

                        

Už bylo 16:00 a naší poslední prací byl převoz 300kg gorilího samce jménem Bosso do jiné zoo. To bylo taky šílené. To „tlustý prasátko" se ani nehlo, takže bylo na deseti lidech ho nahnat do klece. To já si hověl v klidu na krku.

Den se pomalu blížil ke konci, ale my jsme seděli ve výběhu slonů až do desíti večer. Pořád bylo na co koukat. Potom už se nám oběma klížila očka, takže jsme si šli lehnout.

7. červenec 2011

2. DEN V ZOO:

Vstávání v 6:00 bylo to jediné, co se nám nelíbilo. Druhý den byl o moooc lepší, než ten první. V zoo se dneska konal dětský den. Nikola dostala sluchátko a s tetou je čekalo představování zvířat. Nika chodila po zoo s roztomilou opičkou jménem Bessi. Tu měla na vodítku v jedné ruce a ve druhé ruce svírala vodítko, na jehož konci byl skoro dvoumetrový Lipicán.

    

Equus byl tak krotký, že se na něm nakonec vozila opička Bessi. Všichni návštěvníci zoo koukali na to, co to tady zvířata předvádí. Mně se to hodně líbilo a zároveň mi to přišlo trapné, opice si ale nestěžovala.

Po tomto představení jsme si stoupli ke stanu, kde jsme dětem rozdávali papíry s otázkami o zvířatech, bylo to super! Už nám zbývaly jen 3 hodiny a já si je chtěl s Nikou ještě pořádně užít. Takže jsme vzali jablka a jiné ovoce a vyrazili do výběhu ke slonům. To mě bavilo - až na to, že jsem byl 100 krát menší než oni a skoro jsem na ně neviděl.

Ve výběhu na nás čekala sloní maminka Ulu a její mládě, samička Zola. Byly moc rády, že dostaly najíst, i když jim to rozhodně nestačilo na celý den... A zbýval už jen úplně poslední „úkol". Vyhřebelcovat klisnu Koru. Ač to byl úkol náročný, poprali jsme se s ním na výbornou.

A co nyní? Už jen cesta domů. Těšili jsme se, i když by si to tu rád někdo prodloužil. V autě jsme přemýšleli o těch skvělých zážitcích, co jsme tu prožili a těšili se na další prázdniny v zoo. 

    

Nikola Jarušková, 9. ročník

Masarykova ZŠ a MŠ Nezamyslice

Nikola Jarušková

Zobrazení: 10686

Hodnocení: 2.4 (503 hlasů)

Související články:

 

29. 9. 2011

 
 
Vyhledat:
«
0/0
«
Příspěvky do diskuze mohou zasílat pouze přihlášení uživatelé.

Nikola Jarušková

Zobrazení: 5856

Hodnocení: 2.7 (195 hlasů)

 

29. 9. 2011