A máme tu poslední díl napínavého příběhu o Katy, tetě Gertrudě a kočce Lise. Jakpak to asi všechno dopadne? Doufám, že jste pořádně natěšení…

Jaké obrazy, zvuky a vůně se vám vybaví, když se řekne Paříž? Zkuste na chvíli zavřít oči a proleťte se nad tímto kouzelným městem nad Seinou. A až vás to přestane bavit, můžete si přečíst reportáž, kterou pro vás napsal žák devátého ročníku, Petr Komárek.

Jestlipak si ještě pamatujete na první díl deníkové povídky Melodrama v květnu od Uly Piskunové? Šotek vás chtěl pořádně napnout a asi i trochu pozlobit. Proto tak trochu otálel se zveřejněním druhého dílu. Nakonec se ale umoudřil a vy si teď konečně můžete přečíst, jak to všechno dopadlo.

A je to tady! Druhý díl Katina dobrodružství právě začíná. Copak se asi přihodí? To hnedka zjistíte. Stačí se pohodlně usadit na své oblíbené místo, otevřít článek…Katy právě vchází do pokoje a…

Kateřina Škopková z Týnce nad Sázavou pro nás napsala prázdninovou povídku Trojčata. No a náš nezbeda Šotek se rozhodl, že vás trochu napne a natěší (možná i trochu pozlobí). Proto si dnes budete moci přečíst pouze první díl povídky. Ale nebojte, on určitě nakonec zveřejní i ten zbytek. Já na to dohlédnu...

Za devatero rohlíky a devatero salámy, bylo jedno království Lednice. Vládl zde starý král Hořčice se svou jedinou dcerkou, princeznou Majolinkou...Co se stane Majolince a kdo ještě v království bydlí? To se dozvíte v této bláznivé pohádce.

Zavzpomínejte na atmosféru zimních měsíců společně s Johanou Timplovou z Týnce nad Sázavou. Pozor, její líčení je tak věrohodné, že vám mohou během četby namrznout uši! 

Rimma Zlatá chodila do sedmé třídy základní školy. Byla to vlastně obyčejná holka - měla normální známky, tři nejlepší kámošky (Báru, Julču a Janu) a taky kamaráda Mariana Volte-Sanno z vedlejší třídy, do kterého byla tajně zamilovaná. Taky tušila, že je do ní zamilovaný kluk ze stejné třídy, Karel Loňský. Protože v obou třídach byli tři Karlové, přezdívalo se mu KL.

Jaké bytosti obývaly zemi Eris a kdo jim vládl? To se dozvíte v prvních dvou kapitolách fantasy knihy Quenta Eris - Historie Eris.

Přečtěte si kvalitní reportáž ze školního časopisu Puzzlík! Určitě vás inspiruje. :-)

Gregory obdivuje dějiny starého Egypta. Má tedy štěstí, že bydlí jen kousek od muzea. Právě se tam pořádá výstava o egyptských muzeích. Se svým kamarádem Fredym si ji určitě prohlédne.

„Mami, já nikam nechci!“ řekla jsem. „Ach, Katie, musíš!“ odpověděla máma. „Slyšela jsi ty povídky o ulici Fear Streat?“

Byla jednou jedna malá holčička, která se jmenovala Babeta, ale všichni jí říkali Karkulka. Ráda zalévala květiny u nich na zahrádce. Maminka ji při zalévání občas hlídala, kvůli lidožroutům.

Skladatelovo pero škrábalo po papíře a Notová osnova se plnila hudebními značkami. Taktové čáry, Noty G, A, D, F a znovu A. Houslista a Flétnista se dívali Skladatelovi přes rameno a jen přikyvovali. Na konec zápisu ještě Repetice a Taktová čára. Houslista se podíval na papír a představoval si housle, hrající skladbu. Flétnista vzal zápis do ruky a pročítal si noty.

Jako svůj nejlepší článek vybrali redaktoři časopisu Školní revue Rozhovor s mistrem světa Radkem Svobodou. My kvalitu tohoto článku potvrzujeme a nabízíme vám ho k přečtení. Poutavý perex, zajímavé otázky, výborné zpracování a doplnění o ilustrační fotografii i obrázky - tak má kvalitní rozhovor vypadat!

Ahoj všichni, já jsem víla Klementýna a budu vám vyprávět, jak jsem byla v Paříži.

Montík má nějaký skrytý smysl pro zvláštní spaní. Vždy si najde zvláštní místo a pak se zvláštně uloží. Když si ze začátku nemohl zvyknout, že spí bez své mámy, velmi nám pomohl chlupatý potah na gauč.

Řeknu Macounovi: "Běž!"

On si stoupne, mňoukne: "Lež!"

Ryby, ryby, rybičky,

máte velké chybičky,

Já mám doma rybičku.

Malou jako myšičku.

Máme doma psa Matěje,

co se nikdy nemeje.

Máme doma želvičku,

říkáme jí Džekyšku.

Chodím s nimi na procházky,

ve větru vlají nám vlásky.

Máme doma želvičky,

krmíme je červíčky.

Rózinka je morčátko,

hraju si s ní, ale krátko.

Jmenuje se Espik,

rychlý je jak Rexík.

Máme doma pejska Báru,

chodím za ním na zahradu.

Baví vás stavění sněhuláků? Kačku to baví tak, že o tom napsala básničku.

První básnička o domácím mazlíčkovi nám přišla od Marty. Přečtěte si, jak umí krásně a vtipně rýmovat.

Neberte Vánoce tak vážně, vždyť i Ježíšek může být trochu šotek popleta. Tak jako v básničce od Patricie.

Teda tahle Julie, jak se plazí pomalu. Už jste někdy někdo viděl takhle pyšnou žížalu?

Louka je jak pestrá paleta, barva se s barvičkou proplétá.

Přečte se si krásnou jarní básničku od Sabinky, která je už ve čtvrté třídě skvělou básnířkou.

Na louce sešli se barevní motýli, že jsou tam taneční, slétli se na chvíli.

Jmenuji se pejsek Ouško a dnes vám budu vyprávět, jak jsem se seznámil s holčičkou Adélkou z města Bílovce.

Podzim! Den co den to samé. Otravný déšť, nepříjemný vítr a zdlouhavá cesta do školy. Člověk konečně jednou vypadá trochu k světu a sotva překročí práh domu, zmokne jako slepice.

Nejkrásnější chvíle jsou chvíle s přáteli, jako třeba večírky... Za vlahé večerní nálady. Z nejčistších částí bytu se stal taneční parket a velký bublifuk fouká obrovské bubliny. Sníh! Tak vypadají bubliny, které létají po celém bytě. Nespoutaná hudba, která s každým lomcuje ze strany na stranu.

Ahoj, mé jméno je bruslařka obecná a je mi 10 let. Bydlím nedaleko Třeboně, v takovém malém rybníčku. V létě si zde namáčím své po zimě unavené nožky a v zimě tady předvádím své krasobruslařské umění pro žabky. Chodím do školy pana Ptáčka Slavíčka, kde máme na denním rozpisu kurzy krasobruslení s takovou starší paní Miládkou Vykvetlou.

Ahoj! Já jsem Modrásek a jsem svíticí medvídek. Mám světle modrou barvu a černý čumák. Chci vám vyprávět příběh, který se mi stal o letošních prázdninách.

Moje panička s rodinou se chystala na dovolenou a já doufal, že na mě nezapomene. Nezapomněla. Zabalila do batohu mě i moje kamarády. Odjeli jsme do Toulovcových maštalí. Cesta trvala dlouho, ale my jsme to vydrželi. Ubytovali jsme se v hotelu ve velkém pokoji. Rodina rychle vybalila a mohli jsme jít na první vycházku po okolí.

Let kosmonauta s Krtečkem do vesmíru inspiroval Barborku k napsání veselé básničky...

Ahoj, jsem plyšový pejsek jménem Quido a s mojí výpravou míříme na severní pól. První krok: Museli jsme si koupit teplé kabáty a podstoupit nudné přednášky o bezpečnosti. Druhý krok byl psychicky jednodušší: dostat se na severní pól. Jeden z důvodů, proč tam jedeme, je ten, že máme hromadnou slevu na vlak.

Ahoj, jmenuji se Julča a je mi ctí, že vám můžu povyprávět o svém letním dobrodružství. Všechno to začalo úplně normálně. Nasedla jsem na letadlo, v němž jsem absolvovala dlouhou a únavnou cestu. Když jsem přijela, tak jsem se ubytovala ve svém hotelu a hned jsem běžela na pláž. Lehla jsem si na lehátko a pak jsem se jen tak rozhlížela. A po chvíli jsem ho spatřila, nádherného prodavače zmrzliny.

Ahoj, jsem plyšový medvěd a jmenuji se Vendelín. Budu vám vyprávět o naší cestě do Mostaru. Společně s mými kamarády, krtkem Chytrákem a psem Kikirem jsme podnikli cestu do města Mostar, který se nachází v Bosně a Hercegovině. Jak to dopadlo? To se za chvíli dozvíte.

Nikoly talisman si píše deníček. Nika ho našla a poslala nám z něj úryvek líčící úžasné zážitky z dvoudenního pobytu v ZOO v Lešné. Vyprávění je doplněno mnoha krásnými fotografiemi zvířat, které Nikola sama pořídila a  pro deníček svého talismanu i graficky upravila.

Byl jednou jeden starý král jménem Sambaran III. Protože byl hodně starý, zdědil po něm vše jeho syn Aragost, který žil v Egyptě. V tu stejnou dobu žil na druhé straně Egypta chudý rybář Aratost. Měl rodinu s pěti dětmi. Jelikož žil v bídě, neměl se o děti jak postarat. Ani rybolov už tolik nevynášel jako za starých Časů. Ale přesto chodil rybařit dále.

Za řekami a pyramidou žila posvátná egyptská kočka, která měla koťata a skoro všechna byla celá bílá. Měly mít kouzelnou moc. Ale o jedno z flekatých koťat, které se jmenovalo Flíček, měli lidé starosti. Mysleli, že žádnou moc mít nebude.

Budu popisovat mrazivý zimní den. Není lepší pocit, než to nádherné příjemné probuzení do mrazivého zimního dne. Ten příjemný, nadýchaný, studený vánek, který nás obklopí po otevření zimou nádherně zmalovaného okna.

Podívejte se na interaktivní mapu, odkud pocházejí sborníky, které se přihlásily do letošní soutěže Nadílka našich dílek 2011.

Čím bych chtěla být, to ještě nevím, ale vím, čím být nechci. Nechci být učitelkou, uklízečkou, prodavačkou, zahradnicí, doktorkou, zdravotní sestřičkou, politikem.

Vyfotili svůj portrét, polovinu fotky odstřihli a zbytek svého obličeje domalovali, na protější stranu napsali báseň, která je vystihuje. Vytvořili ze všech prací sborník, přihlásili se do soutěže a vyhráli! Podívejte se, jakými nápady hýřili vítězové letošní soutěže školních sborníků.

Položme si otázku! K čemu je lavička v parku? Jejím účelem je dopřát odpočinek pro několik tisíců ba i desetitisíců lidí, kteří si na ni rádi sednou a poskytnou oddech svým nohám. Toto je její pravý účel. Bohužel se musím pozastavit nad tím, že žije i spousta vandalů, kteří si o ní otřou našlápnutý psí výtvor, nebo rozžvýkanou větrovou žvýkačku WINTERFRESH.

Někdy je dobré zamyslet se nad věcmi, které nás potkávají každý den. Člověk si pak totiž ještě víc uvědomí jejich skutečnou hodnotu. Například zcela obyčejná kniha. Předmět, který si můžeme koupit, nebo zcela zadarmo půjčit v knihovnách, dokáže s naší myslí neobyčejné věci.

Co pro mne znamená kniha? Kniha je mou bránou do světa fantazie a představ. Porovnejme si knihu a například film. Stejné situace, stejné myšlenky autora, ale v knize to každý může vidět jinak. Film vidíte takový, jaký je, ale v knize jsou pouhá písmena, slova, věty. Ale právě to vám umožňuje udělat si o dané věci vlastní obrázek. A řekněte, není to krásný pocit? Jste si vlastním autorem toho, co čtete.

V letošním kole soutěže školních sborníků jsme opět měli možnost ocenit mnoho krásných dílek. Podívejte se na sborníky, které si zasloužily čestná uznání.

Sedím na místě, kde na mě čekal můj milý.

Sliboval mi toho mnoho, ale jen jedno nesplnil.

"Opustil mě," musela jsem si to říci nahlas. "Milovala jsem ho, on mě asi ne."

Přečtěte si pohádku, která vznikla na dílně tvůrčího psaní v Litomyšli.

Bylo nebylo, v jednom malém městečku bydlel bohatý hrabě. Hrabě žil na krásném zámku, který byl obklopený nádhernou zahradou plnou voňavých květin a vzrostlých stromů.

Rozhodla jsem se popsat jedno z mých nejoblíbenějších míst. Jsou to čtyři rybníky na Benďáku. Líbí se mi tam proto, že je tam krásná příroda. Vždy, když tam přijdu, připadám si, jako bych byla v jiném století, jak kdyby se zastavil čas, jak kdybych otevřela vrátka do malého ráje.

Mé nejoblíbenější místo je rozlehlá louka za naším domem. Pod loukou vidím téct malý potok lehce zakalenou vodou, olemovaný šípkovými keři. Celá louka je porostlá čerstvě zelenou trávou. Nejraději sem chodím na jaře, protože tu kvete spousta rozličných květin a trav, nad kterými poletují pestrobarevní motýli. Sem tam bujnou zelení prosvitne malý krtinec. Po celé louce jsou roztroušeny stromy.

Redaktoři časopisu GAG-BEN obměnili stálou rubriku "ředitelské okénko" za rozhovor s panem ředitelem. Podívejte se, jak forma rozhovoru dokáže učinit rubriku atraktivnější.

V pátek 18. března na základní školu v Třebíči zavítal sportovec Petr Svoboda. Toto jméno vám jistě není neznámé. Tedy víte, že je atlet, sprinter a specializuje se na překážkové běhy. Tento rok je pro Petra obzvlášť významný, neboť 4. března dosáhl skvělého vítězství na HME v Paříži.

Jednoho dne se panda vsadila s opicí, že týden vydrží bez jídla. Opice se jí hned začala posmívat, že to nevydrží. Panda tedy šla domů. Když se ráno probudila, měla opravdu veliký hlad. Proto šla do lednice a půlku lednice vyjedla.

Byl jednou jeden les a v tom lese žila zvířátka. Žili tu společně králíci, lišky, psi i kočky, kteří odešli od lidí. Řídili se podle svých pravidel a všichni měli nějakou práci, kterou museli vykonávat.

Jak se pozná kvalitní školní literární sborník? Vyberte si jakékoliv dvě knihy ze své knihovničky (já jsem si vzal knihu Richarda Halliburtona Nádherné dobrodružství a Malého prince od Antonia de Saint-Exupéryho) Vedle položte váš školní literární sborník. A teď si zkuste zapsat, v čem se liší… Co mají knihy z knihovny, ale ve vašem školním literárním sborníku to marně hledáte? A co naopak obsahuje váš školní literární sborník, ale v knížkách to chybí? Aha, vy žádný školní literární sborník nemáte… Tak co ho vydat? Není to zas tak těžké!

Ti, co rádi píší a kreslí, se někdy dohodnou a vydají společně literární sborník, v němž publikují svá literární i výtvarná dílka. Prohlédněte si sborníky škol, které se přihlásily do soutěže Nadílka našich dílek 2010.  

Jednou se hádal bohatý sedlák Hubata se svým chudým bratrem Jonášem, protože se doslechli, že se v sousedním městě Žumberku při každé bouři zjevuje duch stavitele Jakuba. Při každém zjevení shodí z hradeb jeden kámen. Hubata tomu nechtěl věřit, a tak se tam před bouří vypravili.

Na stromě žije černý kos, ten, co má velký žlutý nos. V zimě, v létě chodí bos, jmenuje se Ámos.

Byla jednou jedna moc mlsná žába, která jedla pouze veliké mouchy. A protože mlsala jen takové samé dobroty, tloustla a tloustla...

S mým oblíbeným místem je to těžké. Jsem totiž člověk, pro kterého hraje krajina významnou roli. Miluji místa, z nichž vyzařuje klid a mír, místa, která představují dynamiku a sílu. Místa, jež jsou dobře uspořádaná. Toto výběr mých oblíbených míst trochu zužuje. Přesto si nemohu vybrat konkrétní místo, protože bych ošidila ta ostatní.

Osoba, o které budu psát, nás ráno vozí autobusem do školy. Je to postarší, asi pětačtyřicetiletý muž. Jeho světle hnědé vlasy jsou lehce prošedivělé. Dominantou úzkého obličeje je velký nos, jenž bez námahy zastíní malá ústa i oči, které jsou modré, a tak perfektně ladí k jeho modrému autobusu, před kterým si vždy ráno zapálí cigaretu.

Co pro mě znamená fantazie? Řeknu to rovnou: všechno. Bez fantazie bych nebyla nic. Já totiž čtu převážně fantastické knížky a jsem strašně velký snílek. Často si vymýšlím příběhy z úplných maličkostí.

Moje oblíbené místo není daleko od našeho domu. Příkrou stezkou za domem kolem řady velkých vzrostlých kaštanů a staré dřevěné kůlničky se dostanu na polní cestičku. Cesta vede mezi poli, je lemovaná ovocnými stromy, jako jsou jabloně a třešně a ústí do hustého tmavého lesa. Na jeho okraji se nachází to moje oblíbené místo.

Je pěkný zářijový den, sluníčko svítí a hřeje jako v létě. Na školní zahradě se vyhřívají koťátka s kočkou a některé děti na nich mohou nechat oči. To nejhezčí je celé mouraté a chlupaté, jako malé klubíčko vlny. Většinu času tráví lumpačením s ostatními koťátky.

Víte, kde leží obec Lukavice? Že jste tam nikdy nebyli? Lukavice je moc pěkná. Přečtěte si v následujícím příspěvku, co zajímavého zde můžete vidět.

Martina zaujal barevný obrázek hastrmana, který oživuje text pohádky v knize Bubáci a hastrmani. Dokážete si ho dle Martinova popisu představit?

Když ještě byly lesy a potoky čisté, když ještě panovali králové a císaři, v dobách, kdy ještě kradli jenom loupežníci, žili v blízkosti lidí draci. Jeden z nich žil v rybníku pod hradem Strádov. Zvláštní na něm byla jedna věc. Ve dne, když vylezl z vody, proměnil se v krásného mládence.

První kapitola knihy Láska číhá za rohem, která vzešla z literární soutěže ZŠ Boskovice, vám skrze osobitý humor hlavní hrdinky Katky ukazuje radosti a strasti dospívajících.

Možná to ale s tím Žumberkem bylo úplně jinak. Jak? On totiž žil byl jeden hoch. Jmenoval se Honza. Bydlel se svou matkou v malé chaloupce nedaleko hradu...

Přečtěte si povídku od Elišky Řezáčové, žákyně 5. třídy, o tom, co zajímavého lze prožít na prázdninách u tetičky.

V naší obci máme zámek, a ne ledajaký. Nachází se v krásném parku. V jeho okolí se rozkládají hluboké lesy. Ve dne je náš zámek docela obyčejný, ale v noci za úplňku se z podzemí ozývá podivné sténání a naříkání.

Pohádka vypráví o tom, jak většinou ten, kdo chce krást, přichází o své.

Nevíte, co je to uspávalník? Přečtěte si Marušky básničku a budete mít jasno :-)

Světlá, Modrá, Červená. Co to vlastně znamená? Bílá, Černá, Zelená, k tomu pěkná...

Kdo straší na hradě Žumberk? A proč? O tom vám více poví Honza Žampach ve své pověsti O hradním duchu.

Babička chodila do základní školy do Věstína. Učebna byla jedna velká třída, kam chodili žáci od prvního do pátého ročníku.

Na školu a léta v ní prožitá babička často vzpomíná. Hlavně ale také srovnává, jaké to bylo dříve a jak se máme nyní. Brány školy se babičce otevřely před šedesáti lety...

Jednou mi maminka vyprávěla, jak jela se třídou na výlet na Lipno. Po příjezdu se ubytovali v chatkách a potom se šli podívat po okolí. K večeru měli naplánovaný velký táborák. Všichni se těšili hlavně na opékání párků...

Moje babička chodila do školy v Ujčově. Vzpomíná docela ráda na školu, kde zažila s kamarády i s panem učitelem hodně legrace.

Nemám ráda sychravé počasí, kdy venku fouká chladný vítr a déšť nás všude studí. To se pak moc těším domů do teplíčka. Sednu si v obývacím pokoji do křesla, mamka uvaří teplý čaj a někdy k tomu ještě přidá zážitky ze svého života.

„Není to ani tak dávno, když jsem chodila do školy a vzpomínám na ta léta ráda,“ říká babička.

Nechte se přenést ve svých představách na Anetky oblíbené místo. Líčí ho tak podmanivě...

Každý z nás má nějaké místo, kde se cítí fajn. Když takové místo popisujeme, jsme plní emocí a představ, které pak dokážeme přenést i na své čtenáře. Podívejme se, jak se tento přenos pocitů a představ daří Mirkovi, když popisuje své oblíbené místo.

Už jste se pořádně báli? Já teda jo. A dodnes na to vzpomínám.

Jeden prázdninový týden trávíme u nás ve Svídnici spolu se všemi sestřenicemi a bratranci. A že jich máme. Je to fajn, protože rodiče nám připravují různé soutěže. Při nich se vždycky pobavíme. Jednou nás čekala stezka odvahy.

Cukrový svět je nádherné místo. Hory jsou tu velké a mohutné, na vrcholku mají šlehačku a celé jsou z čokoládového krému.